Náš příběh

Úplně přesně si pamatuju ten okamžik, kdy jsme se rozhodli opustit ČR. Sešlo se několik skutečností najednou a my věděli že nastal čas. Skočili jsme po tom. Podali jsme výpovědi v práci, vyřešili mraky věcí a za několik měsíců jsme byli na cestě. Všechno, celý náš dosavadní život, jsme naplnili do naší Fabky a mířili směr Španělsko. Plány byli, ale absolutně jsme nevěděli kde nakonec skončíme. Cesta samotná byla úžasná. Pojali jsme ji jako dovolenou. A užívali jsme si to. První den jsme dojeli do Salzburku. Stihli jsme i prohlídku města a dobrou večeři. Pamatuju si, že začínalo MS v hokeji a naši prohráli svůj první zápas. 

Druhý den jsme upustili od plánu dojet k Lago di Garda, protože bylo špatné počasí, strašně pršelo a předpovědi na další dny nebyli optimistické abychom si užili alespoň jeden den u jezera. Dojeli jsme nakonec až do Brescia. Jaké bylo naše překvapení, když nám po více jak roce došla odsud pokuta. Třetí den ráno jsme vyjeli opět za deště ještě silnějšího a prudšího než včera. Projeli jsme Itálii a dojeli do Nice do hotelu Le Saint Paul. Vítalo nás krásné slunečné počasí, krásně modré moře a prakticky nikde žádní turisté. Bylo to jako v pohádce. Cestování v době covidu přinášelo komplikace, ale mělo i své výhody. Nice bylo úchvatné. Nábřeží, přístav, sem tam otevřená restaurace. Moc jsme si to užili. Vůbec se nám odtud nechtělo. Ale teď víme, že takový stav trval jen po dobu covid opatření a teď už by to nebylo takové jako tenkrát.

Čtvrtý den vyrážíme a zastavujeme, až za hranicí Španělska ve Figueres v útulném hotelu Ibis Style Figueres Ronda. Zapomněl jsem poznamenat, že pro nás bylo podstatné mít hlídané parkoviště nejlépe přímo v hotelu. V autě jsme měli přece celý náš život. A hlídané parkoviště se nám podařilo zajistit i v Barceloně na neplánované zastávce, kam jsme přijeli pátý den naší úchvatné cesty. Barcelona byla úžasná. Opět žádní turisté ovšem povinnost nosit roušky byla v tom vedru ubíjející. Hlavně při cestě nahoru k Sagrada Familia. Dodnes si myslíme, že jsme nebyli u pravé katedráli 🤣 Nebyli tam turisté a místo bylo opuštěně. Byl to zvláštní pohled. V době covidu bylo všechno jiné. Park Guell už vypadal více lidsky. Tady již bylo více rušno, ale stále prázdno.

Šestý den jsme přijeli do Alicante. Alicante se stalo naším startovacím bodem. Nezdrželi jsme se tam nakonec dlouho. Po několika prohlídkách nemovitostí v Alicante, Benidorm, Villajoyosa a strávených dnech jsme chtěli vidět víc. Mallorku, o které jsme také přemýšleli, jsme nakonec zavrhli. Bylo tam na nás v zimě moc zima a v létě moc vedro 😂 To samé nakonec platilo i pro Alicante. Vydali jsme se na dovolenou na Tenerife.

Ano na dovolenou z Alicante, kde jsme nechali úplně všechno a odletěli na ostrov. Na dovolenou na 7 dní, která se protáhla na roky. Pamatuju si první okamžiky na Tenerife. Okamžitě jsem tvrdil "tu nemůžeme zůstat, takové suché místo bez zeleně, to přece nemůže být náš nový domov". Během těch 7 dní a pak dalších 7 dní a pak ještě dalších 7 dní jsme procestovali celý ostrov a zkoušeli postupně místa, kde nám bude nejlíp.

Východ jsme zamítli z důvodu neustálé větrnosti, sever se nám jevil jako chladnější a deštivější. Západ už ani nevíme proč nevyhrál. Zvýtězil jih. Tedy spíše přímo Palm Mar, kde je bytové bydlení více podobné tomu našemu v ČR.

Začali jsme objevovat Tenerife 🥰